Hru italského filosofa Niccolò Machiavelliho (1469–1527) Mandragora, napsaná prý „podle skutečné události“ z počátku šestnáctého století, charakterizují slovníky jako „commedia docta“, vzdělanecká komedie, v níž si s lidmi své doby i se svou dobou jako takovou vyřizují účty vzdělanci, intelektuálové. Mandragora ovšem není jen satirickým výsměchem pokleslým mravům rozbujevším se v renesanční Florencii ani moralitou na téma účel světí prostředky.

Spjatost básníka a publicisty Miloše Doležala s rodným krajem nalezla svůj výraz především v jeho sbírkách Obec a Podivice. Nyní ji potvrdil i v knize „literatury faktu“ nazvané Jako bychom dnes zemřít měli. Téma napovídá podtitul: Drama života, kněžství a mučednické SMRTI ČÍHOŠŤSKÉHO FARÁŘE P. Josefa Toufara.

Potíže, jaké pociťovali mnozí Ješuovi (Ježíšovi) současníci, zůstávají nadále aktuální i pro lidi naší doby. Jakým způsobem se mohlo Absolutno, Bůh, narodit jako člověk a objevit se mezi lidmi? Jak může být Maria popravdě matkou toho, jenž je Bůh s námi a mezi námi osobně? A proč Bůh, chtěl-li se nám zjevit, nepoužil nějakého nápadnějšího a atraktivnějšího prostředku, který by lépe odpovídal naší představě o jeho vznešenosti?

Požádali mne přátelé z Revue Politika o zhodnocení končícího presidentského desetiletí Václava Klause. Bude pro mne mnohem obtížnější než hodnocení období, které mu předcházelo, ale pro osvěžení paměti si dovolím předložit čtenářům Virtually záznam „tenisového zápasu“, který jsem na stránkách Literárních novin odehrál s politologem Marianem Kiššem............